Jedna a jedna jsou dvě.

Tak mně to učili. A nemíchat jablka s hruškami, prosím vás.

V lásce však to neplatí. Dvě těla a dvě duše. Zní to velmi jednoduše.

Láska matematické pravidla změní, součty jiné, rozdíly se stírají, neexistují konstanty. Pravidla jsou jiná, v každém z nás.

Průnik dvou duší, potom snění. Následují šípy, vystřelené z kuše.

Radost a souznění. Dvě duše, z jedné a jedné rázem jedna se stává.

Rozum ustupuje, city velí. Těla se chvějí, dotýkají. Čekati už nechtějí.

Citům uzda se snímá, rty a dotyky, šepot a pohlazení. Tělo se vzpíná, duše duši lásku bezvýhradnou dává.

Nic nečeká, jenom obdaruje. Souzvuk dvou duší a těl. Duše s těly se mísí.

V očekávání plném nadějí.

Zatím duše a těla dvě, čas se blíží. Duše vzlétají, těla jako houslí struny jsou, uvolnit se nadají.

Na vše už pozdě je. Nebesa se blíží, rozumné neexistuje. Sopka probouzí se,  zem se chvěje. Erupce jako velký třesk. Hlasy lásky křičí, láva tryská, potom dolu svahem lije se. Pohlcuje co jí v cestě stojí.

Dvě a dvě stávají se jedným.

Jsem šťastný, je i druhý?

Vzrušení pokoj střídá. Uvolnění. Milování končí, láska začíná. Hřejivá a konejšivá.

Matematika je krásná, přesná i relativní, je prostě dvojí.

I jablka s hruškami míchat v lásce umožňuje.

Jedna a jedna , dvě a dvě nakonec jedno jsou.

Tak už to v lásce zkrátka je.