Snape se skláněl nad bublajícím kotlíkem. Vytáhl z kapsy přeložený papírek, vyňal z něj krátký černý vlas a vhodil ho do lektvaru lásky. "Stejně nechápu, proč se ostříhala. Prý na znamení smutku nad Cedrikovou smrtí. Pche. A teď se vyhřívá v Potterově náruči. Dnes se na chodbě líbali. Jak něžně ho hladila ve vlasech... To nesnesu! Cho, tolik po tobě toužím! Jenže ty po mně ne. Proto ten lektvar..."

Na další hodině se Snapeovi nad krásou Cho tolik tajil dech, až omdlel.

"Pane profesore! Proberte se! Rychle, vodu!" vykřikl Draco. Popadl pohár s čirou tekutinou, jenž stál na katedře a vlil jeho obsah Snapeovi do úst. Profesor se pomalu probíral... Usmál se. "Pottere, dnes jsi neodolatelný!"