Tak se nám splnilo!

Můj, se vší skromností, Ministr války, obdržel Nobelovu cenu . Za budování celosvětovýho míru!

No, a teď ,ať mi někdo ještě vytkne, že to není jako z pohádky. Tak von mně tu denně votravuje, že šoupněme jim tam atomovku, ať to konečně taky jednou vyhrajem, von, kterej zakládal demokracii tak dlouho, až musel dojednat příměří, aby jsme to formálně ,defacto, neprohráli, tak tendletenc ministr dostane Nobelem!

Já vám povím, pro mne to bylo něco jako  zadostiučinění.

Tak jsme se dočkali, protože jsme si počkali, kdo si počká, ten se dočká! Promiňte, moc jsem se vžil do svého indiánského mládí.

My Indiáni , původní občané, jsme hrdi. V naší rezervaci máme uchystanou  rezervaci pro čerstvého držitele ceny. Nejsme přímo masožraví, ale je k nakousnutí, chalanisko jeden krásnej!

To řekla Bába Ježí. Četla Napříč africkým kontingentem, nebo co, to, oné, ale jí to uchvátilo. Dodala, že intelektuálně.  Kam to spějeme?

Mně je v zásadě jedno, co si čte, vím, co je zač.

Nadržená je jak bejvalej Libeňskej plynojem, vaří si omlazující drijáky, kdyby jste si jen prstíček olízli, tak se začnete počůrávat. Budete za inkubataristu. V tu ránu!

A musím se přiznat,, že se bylo na co koukat! Bába, jedna, spropadená. Umí to, no. Uděá se vám taková, že vás smysly matou.

Chodím k ní na kontroly, namátkový, vcelku rád.

Když si to potom ozřejmím, tak musím konstatovat, že ani ta Nobelovka pro mého Ministra války není až taková krávovina, jak by se nepohádkovým občanům Říše mohlo zdát.