zdroj: www.skoky.net  (Hana Trnečková)

Vnuk Jiřího Rašky. A pak: Aktér hrůzného zakopanského pádu. Jan Mazoch se po loňském vážném zranění chtěl z těchto nálepek vymanit, ovšem po ročním pokusu o návrat na můstky boj se svou psychikou vzdává. Už se totiž nebojí přiznat: „Mám strach.“ Po rekonvalescenci se skokan Dukly Liberec pustil do trénování s chutí, ale zážitek z Polska byl příliš silný. Proto si poslední plachtění v aktivní kariéře a nejspíš i v životě vůbec „užije“ již o tomto víkendu.


Zvěsti o odpískání skokanské kariéry Jana Macocha se začaly šířit již od poloviny července. Šuškání na pár chvil utišila zpráva, že „Mazda“ zatím využívá mezeru v programu Kontinentálního poháru k naprostému se soustředění na zářijovou maturitu. Další vývoj popisuje na svých internetových stránkách sám Mazoch: „Před 14-ti dny mě volal novinář Martin Hašek a ptal se na ukončení mé kariéry a já mu odpověděl, že o konci kariéry uvažuji, ale že ještě nejsem definitivně rozhodnutý, že mé rozhodnutí padne až v září po mé maturitní zkoušce a že jsem rozhodnutý na 80%! V tu dobu už jsem byl ale na brigádě ve velkoobchodě Elektro Bartoš, ve firmě, která mě podporovala při mé sportovní kariéře.“

Této informace se chytla další média a „kauza Mazoch“ byla na světě. „Minulý týden ve čtvrtek za mnou byli reportéři, že se někde na netu dočetli, že chci skončit, a já jim odpověděl, že ano, ale že jsem rozhodnutý na 99%,“ vypráví Honza na janmazoch.cz. Krátký šot, ovšem o definitivním rozhodnutí, záhy vysílaly televize Z1 i Nova. A nejen skokanští fandové se začali loučit. „Oni to potom tak nějak sestříhali a vzniklo z toho, že jsem již skončil. Hned mi volala také Česká televize, takže jsem to řekl i jim,“ popisoval zase skokan v rozhovoru pro Deník.


„Trvá to nejméně půl roku.“

Závažné rozhodnutí o své budoucnosti však Jan neudělal jen tak zčista jasna. „Už nad tím uvažuji delší dobu,“ pokračuje ve svém vyprávění na osobních stránkách. „Vše začalo již při mém posledním závodě v zimní sezóně v Ramsau, kde jsem před každým skokem, když jsem sedl na startovní lavičku, začal mít obavy a domníval jsem se, že to bylo z důvodu podmínek co panovaly,“ vzpomíná nejen na nehostinné počasí na rakouských závodech. „Následně jsem se s trenérem domluvil na ukončení zimní sezóny (do jejíž konce zbývaly dva týdny) a myslel jsem, že to tímto přešlo...“

Od skákání odběhl myšlenkami k příjemnějším starostem. V jeden den oslavil dceřiny první narozeniny a navlékl snubní prsten své dlouholeté přítelkyni. A spolupracoval s psychologem, který měl pomoci nemilé obavy zahnat. Ale jak se zdá, sezení nepomohla a s rodinnými závazky se strach o zdraví pochopitelně ještě umocnil.„Letní sezónu jsme začali na můstku K-60m ve Villachu, kde jsem nepředváděl špatné skoky, ale jak jsem vyšel na věž K-90m, už se ve mě začal probouzet pocit strach a u vlastních skoků jsem se už vůbec nesoustředil na čem mám pracovat, ale spíš na to, ať už je po tréninku, a nevnímal jsem, jaké skoky předvádím. Přitom u tréninku na "suchu" mi šlo vše podle plánu a chyby jsem rychle odbourával!“


Poslední skok a skočky jdou na hřebík

Neodbytnost médií, dychtících v okurkové sezoně po senzační zprávě, tedy nejspíš jen urychlila neodvratnou záležitost. A poslední skok se nezadržitelně blíží. Kulisu vytvoří diváci Ceny Frenštátu po Radhoštěm již tuto neděli. Mezi přihlížejícími nebudou chybět Honzovy blízcí a jistě se nechá obměkčit také jeho dědeček, olympijský vítěz Jiří Raška. Právě zlatý muž, který slaví čtyřicet let od historickéh triumfu, neskrývá své zklamání. Vůbec mě nenapadlo, že by to takhle udělal. On se skoro bál mi to i říct. Já jsem skutečně zkalamanej," připustil. Toho si je vědom i sám Honza. „Myslím, že jsem jej zklamal. Říkal jsem mu, že to dělám strašně nerad, protože jsem na můstku prakticky vyrůstal. Jsem zde od čtyř let a bylo to opravdu těžké rozhodnutí,“ říká v rozhovoru pro Deník. „V každém případě nejenom dědovi, ale i všem, kteří mě podporovali, hlavně po mém pádu, se moc omlouvám. Přesto bych byl moc rád, pokud by se dokázali vžít do mé situace a snažili se mě pochopit.“

Že diváci, kteří jej k závěrečnému pokusu přijdou v neděli pod můstek povzbudit, shlédnou skutečně Honzův poslední skok, sám dvaadvacetiletý skokan ujišťuje: „Po posledním skoku pověsím lyže, jak se říká, „na hřebík“ a už nikdy na ně nestoupnu. Už si nemám co dokazovat, je to mé rozhodnutí. Rád bych se věnoval skokům dále, ale už ne jako skokan.“ Možná pomůže mladšímu bráchovi Jirkovi a třeba jednou povede ke skákání dceru Viktorku, rovnice Jan Mazoch = skokan však v neděli už definitivně přestane platit.

Rozlučka se uskuteční v rámci frenštátské ceny v neděli 17. srpna 2008 v 13:00hod. ve skokanském areálu ve Frenštátě pod Radhoštěm.