"Roztomilé děťátko, dychtící po životě. Dětské slzičky bolesti po pádu. Smích vyvolaný těmi nejobyčejnějšími věcmi – písručkou, pohledem na milovanou tvář, tím, že život byl tenkrát čistý a příjemný a nic mu nepůsobilo bolest."

"Život dítětě je tak radostný. Ale ne napořád. Lidé se naučí jazyk a s ním přijdou lži a hrozby, krutost a zklamání. Chodíš a tvoje kroky tě vedou pryč z útočiště domova. Aby sis zachoval radosti dětství, musel bys jako dítě zemřít, nebo jako dítě žít a nikdy nevyrůst."

Orson Scott Card - Děti ducha

Predchádzajúca časť - Je človek tvor racionálny?