Omlouvám se, dlouho jsem tady nebyla a nezdělila vám co a jak. Jenže víte, život je někdy vážne prdlej. No jsem tady. A co vám řeknu dnes? Albert Einstein jednou vyslovil slová: -Jen život, co žijeme pro ostatní stojí za to.- Konec koncú, byla to pravda. Ale co když já žiju pro jiné a oni... skutek utek. Já takovej život nechci a nemyslím, že jiní ano. Spíš se mi líbí myšlenka: -Vládneš nad okamžikem, vládneš nad životem.- Jo, to je hezký, lepší mež myšlenky Einsteina. Ach jo...život je poněkud lepší, když ho berem z tý okamihový stránky. Ale po zamyšlení...okamih je někdy málo. O tom jsem se prěsvědčila. Mám za sebou rušní období a ještě nekončí. Nějak jsem si tloukla do hlavy, že se to vyřeší a bude vše v pořádku... Ale problémy nemyznou ze dne na den. Existuje jen jeden úspech – žít svúj život dle sebe. A já se rozhodla držet se toho. Být trošku sebecká. Kašlat na ti, co kašlou na mňe, i když to nebude lehké, dovedu to.