Vo Zlatý rybce se teho naapsalo, že až.
Jenže todlencto bude přímo ze života.
Zlatý rybičky, když se zadaří, plněj přáníčka. Některá jenom jedno, některá dvě, některá, a těch je nejvíc, i tři.Letíme si letíme, sousedka vedle,že to křídlo se nějak moc chvěje, já jí na to, že nebojte se, milostpaní, když upadne, uvidíte to jako první a přivoláte palubní průvodčí, a ta vám to vysvětlí přímo do vočí.
Nad Bejrůtem nás nějakej zarputilec Stingerem sestřelil. Vona, že, to byla ale pecka, že? A já, že to teda byla!
Kam myslíte, že jsme spadli?
Do móře. Ještě, že jsem sousedce stačil vokázat, že jak na záchrannou vestu. Takhle to tu rozbalíte, takhle to tu rukáma prostrčíte, takhle se předkloníte, vono je to dost vo hubu, takový přistání na moři, potom se vám to nafoukne samo vod sebe. Vona koukala, jak se chystám, a řekla jenom, že je to vlastně moc jednoduchý.
Pak už jsem jí neviděl. Nevadí, i když byla moc hezká. Všichni plavali k nejbližšímu ostrovu, já, samosebou, tam bude přebuchtíno, až jim dojde potrava, tak mne nakonec sežerou za živa, tak jsem, pěkně k ostrůvku osamělýmu.
Žraloků plný moře, ale nevšímali si mne. Asi sim mysleli, že jsem čistotnej Evropan. Však Ty se jednou půjdeš vykoupat, hade jeden, mysleli si asi. Žraloci.
Tak jsem v pohodě doplaval na absolutně vopuštěnej ostrov, bylo tam fakt ůplný hovno. Jedna vodkvetlá palma a nic.
Jsem začal snít, co taky, že, na celkem vopuštěným ostrově, a napadlo mne, že nastražím na potravu. Něco. Tak jsem si z vláken listů vodkvetlý palmy udělal žmoulováním takovej jako vlasec, znáte to ze Šíravy, háček ze šupiny, vostrouhaná navopak a bylo.
Ležím si ležím, polihuji, přemejšlím vo problematice světovýho hladu a najednou, že Ty hajzle, pusť mě!
Zlatá rybka. Hovno, odvětil jsem.
A vona, že mi rovnou přání jedno splní. S tím běž do prdele, já žádný přání splňovat nepotřebuji. Odvrkl jsem, poněkud neurvale. A vona přihodila, že tak dvě! A já, že když nemám jedno, tak asi nemám ani dvě, ty krávo, už mne rozlítila svou empatií.
A vona, že tak tři a to je mezi náma konec, to Ti dím, Stroskotanče. Ještě nikdy, kdo mě chytil, mne tak nenasral!
Tak dobře, rybyčko, nebudu zarputilej. Udělej se za plejmejtku. Není probléma odvětila a měl jsem na pustým ostrově plej a mater, že až.
A teď mi udělej most, moje překrásné děvče. A vona, že to už jsem dááávno nedělala, urostlý starče. A udělala.
Seklo jí, jak jinak, že a tak si tu dodnes žijeme.
Na vopuštěnym vostrově.