A tak jsem šla pěšky v tom dešti domů, žvýkala jsem Winterfresh na vonný dech, a přemýšlela o tom, jak doma zalezu do pelíšku :o)

Chodník byl tak plný vody, že jsem musela jít těsně okolo plotu. Najednou na mě zezadu zpoza plotu vybafl pes. Teda vybafl, ta bestie zaštěkala jak pes baskervillský za úplňku. Ve dne bych řekla, že je to   moc hezký černě žíhaný vlčák. Co jsem si pomyslela večer, se nedá publikovat.  

Žvýkačka mi z toho leknutí zaskočila  a já jsem tam začla kašlat a chrchlat, abych to dostala ven,  bestie do toho štěkala a páníček čuměl za záclonou, co se děje. To už jsem stála naproti. Ty potvoro, jestli se tu kvůli tobě pobliju, tak ti to hodím na čumák.  Po chvilce jsem žvýkačku šťastně vyplivla, psa to přestalo bavit, a pokračovala jsem dál.

Kromě přechozeného infarktu  se vlastně nic nestalo. 

Hm, chtělo by to nějaký závěr.

Třeba .. když cestou žvýkáte jako kráva a motáte se okolo plotu jako ovce, jsou psi děsné svině :o)