Přípravu na můstku ve Slovinsku zkombinoval s kolegy s výjezdy k chorvatskému moři. „Nechal jsem se nalákat do podvodní jeskyně a tam nás dostal příliv. Zatopil přístup. Asi by nezalil celou jeskyni, ale pustil by nás až ráno. Museli jsme hluboko pod vodu. To není pro mě. Aspoň ne bez kyslíkové láhve,“ líčil.

Proklatě vzdálené se mu zdálo světlo nad hladinou. Ani netuší, jak dlouhé drama bylo. „Snad 30 vteřin. Ale bylo to jako hodina. Bez dechu přitom vydržím dlouho, ale ne v takovém stresu. Tep jsem měl snad 250. Kolegové se pro mě vraceli. Rozbil jsem si hlavu, ale dobře to dopadlo.“ Příhodou vyděsil i manželku Lucku. „To jsem si od ní vyslechl. Že jsem šílenec. Ne šílenec. Debil,“ přiznal skokan.

Uprostřed léta dál běží jeho spolupráce se slovinským trenérem Bajcem, dál touží po návratu do špičky. Ale první letní závod ve Slovinsku nevyšel – 16. místo... „Až do zkušebního kola jsem neporazitelný,“ potěšilo ho, že září alespoň v tréninku. „Kondičně jsem na tom jako nikdy. Odraz stihnu na čtyřech metrech ne na šesti jako dřív. Je z toho občas,brzák‘, ne pozdní odraz jako dřív. Snad se do toho dostanu i v závodě,“ přemítal s nadějí.

Poznal i trenérovu zlobu. „Vasja po závodě přiletěl, že nebudeme dělat deset skoků denně, ale dvacet. A pak se naštval a odjel k moři. Ale už se zase ozval. Teď budeme trénovat v Ramsau a v Oberstdorfu a přijde letní svěťák,“ líčil Janda, který se o Bajce dál dělí s mladými Turky. „Ti se docela lepší. Se mnou občas trénuje i Jernej Damjan, který se oddělil od slovinského družstva,“ připomněl Janda.

S kolegy z E-ON týmu Kateřiny Neumannové včera obul lyže. Vodní. Na můstek ale nevyrazil. „Baví mě jezdit, zkusil jsem si to už v Chorvatsku, ale skočit bych si na vodě netroufl.“