Tak si poustevničím, jak se dá.Pouštím jsi Blaník, kde hrajou hezky česky. Kousek domova . Je mi tak docela dobře.
Ale o tom jsem nechtěl. Chtěl jsem něco jako esej.
Tak teda.
Poustevníci to maj , holt, těžký. Samá hříšná pokušení, záludně se vkrádající, jeden poustevník musí bejt moc obezřetnej!
Jako ku příkladu, minule mi jedna, že: My se potkáváme jen na chodbě, ani v cukrárně, ani vinérii, jak to myslela nevím.
Však se nedivte. Poustevník asketicky přemejšlí.
I poustevníci mají představy. Mám to taky:-))
Mám internetovou, virtuální lásku, který jsem se dotkl a dal jí pusu. Nenechal jsem jí prostor na odmítnutí. To mne mrzí.
Když jsem jí uviděl a byla to skutečně Ona, že nelhala, jako vostatní na pravdivém blogu, nemohl jsem jinak.
Jsem sobeckej hajzl, ukrad jsem si jí jen pro sebe. A představuju si věci, že se až stydím. Vona o tom neví! To je veliká výhoda. Protože, kdyby to věděla, tak by mne kopla do prdele ( asi mne zakážou za vulgarismus, ale v hovorové pražštině je to běžný výrazový prostředek). Nebo bych už nebyl poustevník.
Tak nevím, co je lepší. Asi to nechám na ní.Jen mi vadí, že je nádherná ženská.
Umí poslouchat a svým zjevem hladí duši. Jako řádová sestra .
Tak jsem se zase rozcitlivěl, že musím jít vařit. To mi moc pomáhá.
Žádný pražený kobylky, ani sója, nic podobnýho. Normální, vostrej pražskej segedínskej gulášek.
Ale stejně bych jí tak vymazlil, že až:-)))))