Pročetla jsem všechny stránky, které v jakémsi pravidelném intervalu navštěvuji. Přeci jenom, poslední dny jsou rušnější, takže mi zde vznikly jakésy resty. Ty jsem dnes dohnala. Pročetla vše. Zastavila se a musela jsem se pousmát u příspěvku milovníka " Chci se zamilovat  "  Podobné myšlenky už mám několik let, ale nikdy jsem se k nim takto otevřeně nepřiznala.

Nejde asi ani tak o to, že je napsal do blogu, jako spíše o to, že to dokázal přiznat sám sobě. Je pravda, že po rozvodu jsem si zpočátku také jakoby " oddechla "  - užívala si toho, že jsem sama, a mám klid. Jenže roky jdou dál. Čas je sice relativní pojem, ale i tak, utíká nezadržitelně.

Nevím přesně, kdy došlo k té změně v uvažování, a nabitá svoboda mi začala " vadit ".  To není sice ten správný výraz, ale nějak se mi nechce hledat vhodnější. Kariéra pod bodem mrazu. Prázdné večery. Jen se občas objeví stejná myšlenka, nebo přání, jako u milovníka. Znova se zamilovat. I když i já jsem dospěla k tomu, nikoho nehledat, tak nějak, vzdát to, ale přeci jen, myšlenky jsou občas pěkný prevíti. A hlavně umí být neodbitné.

Jak jsem už psala - čas je relativní pojem - takže,  že bychom přeci jen měli ještě šanci? Snad jo, třeba někdy v důchodu. :)

No, to jsem dospěla po přečtení článku k dobrému závěru. raději těch úvah nechám, a půjdu se snažit udělat aspoň jednu šablonu. :)