N o č n í u d i c e Chycený za ústa na noční udici jak ryba Čekám až přijdou k ránu rybáři Vyhledat v trávě nastražené šňůry Ta noc je dlouhá Ze všech nejdelší A plyne voda plyne noc a hvězdy Padají břehy zjara podemleté Hroutí se hlína v černých zátokách Ta noc je dlouhá Ze všech nejdelší Jen na ražínkách bříška kamínků Slibují příchod dne a rána bílá rána Odezní pod lesem a laně prchají Ta noc je dlouhá Ze všech nejdelší Chycený za ústa a za bolest jak ryba Čekám až ráno dobří rybáři Po břehu půjdou hledat znamení Ta noc je dlouhá Ze všech nejdelší OSUD JE MINCE KTERÁ DLOUHO PADÁ J. S. U J G U Ř I NEJVĚTŠÍ MASOVÉ UVĚZNĚNÍ SOUČASNOSTI - Kdo: DĚTI MUSLIMSKÉ MENŠINY UJGURÚ - Kde: sirotčince v oblasti Sin-ťiang, Čína - Kdy: od roku 2017 Už od roku 1957 žije Čína kvůli politice Mao Ce-tunga (1893-1976) v režimu pracovně-výchovných táborů. Kdo nesouhlasí s režimem, bude k němu převychován. I přesto, že oficiálně tyto tábory končí v roce 2013, vzpomínka na ně nepohasíná. Když se v roce 2012 dostane do prezidentského křesla Si Ťin-pching (*1953), rozhodne se na staré tradice navázat. A ten, kdo okusí hořkou pachuť táborů, jsou, jsou příslušníci menšinových Ujgurů, muslimské komunity žijící v oblasti Sin-ťiang v severozápadním cípu Číny. A co děti ... mají kde žít? Velká vlna zatýkání Ujgurů přijde v první polovině roku 2017. Podle oficiálního stanoviska jsou zatčeni jen ti, kteří spáchali nějaký přestupek. Očití svědci ale tvrdí, že do táborů jsou nahnáni takřka všichni (to je pochopitelné, protože jakmile se taková akce spustí, tak nikdo nemůže úředně její průběh uhlídat. Vojáci to berou v rojnici a odnese to většina lidí, kteří vůbec za nic nemůžou. Za II.Světové Války bylo jenom z ulice Sirotkovy v brněnských Žabovřeskách při Heydrichiádě odvlečeno a popraveno spousta lidí, kteří byli jen tak chyceni na ulici zrovna, když tam šli, když vojáci byli v akci a měli nějaké lidi chytit. Nikdo se tehdy nezdržoval s nějakými doklady a údaji. Vojákům vyhovovalo chytat lidi na Sirotkové ulici nedaleko Kaunicových kolejí, kde se potom popravovali, protože to bylo blízko). Například v provincii Chotan skončí v táborových zařízeních na 40 procent obyvatel. Dohromady jde podle odhadů až o milion lidí. „Příspěvky, které na děti dostáváme, putují jen k pár vyvoleným. Těm se koupí oblečení, aby mohly být ukázkovými příklady, zbytek trpí v bídě.“ Podle dotyčného dostávají děti maso jen jednou týdně, zbytek jídelníčku tvoří rýžová kaše. Probíhá zde výuka komunistické ideologie a cílem je vyhnat z hlav dětí muslimské myšlenky. Jiní přeživší upozorňují na to, že byli trestáni za nošení dlouhých šatů, plnovousu (v tom táboře jim nedali pracovní oblečení a neostříhali je při nástupu do tábora?) nebo za to, že četli Korán (osobní věci si mohli brát do tábora? Ti čínští komunisté nejsou schopni zorganizovat nástup do trestného tábora podobně jako to bylo při nástupu na vojnu?). Článek o životě Ujgurů v provincii Sin – ťiang jsem četl Marii v Romantické jeskyni v Karlově ulici v Praze někdy před 19 lety. Romantická jeskyně byla plná obrazů, byly tam sochy a různé ozdoby. Bylo to dílo českého malíře zvaného Reon. Nezapomněl jsem na to. Tehdy před 19 lety jsem v tom článku četl, že Ujguři v té jejich provincii žijí na okraji Číny, že Peking je daleko a že jejich pastevci ženou stáda dobytka po pastvinách bez ohledu na státní hranice mezi Čínou, Mongolskem a Tadžikistánem. Četl jsem tehdy, že Ujguři žijí svým poklidným životem a že jim doba Mao-ce-tunga neublížila. To se ale, jak čteme změnilo. Žijeme v 21.století, v době 3.Světové Války, kdy se bojuje myšlenkami a ideologiemi. Je to boj o lidský druh proti robotům. Dokončil dne 7.2.2019 Jaromír Krystl