Odísť je také ľahké.
Človek si zoberie zopár svojich vecí, obzrie sa,
padne slza, možno dve,
zakýva priateľom, mestu, kopcom a stromom,
a je koniec.
Lenže, keď už som preč, začne mi to všetko chýbať.
Chýbajú mi maličkosti, ktoré som si už ani neuvedomovala,
že ich potrebujem.
Chýba mi všetko.
Chýba mi pohľad na milovaný kopec, hrad, námestie,...
chýbajú mi priatelia.
Opustila som miesto o ktorom som si myslela, že je mi súdené.
Opustila som spomienky...
NIE.
Neľutujem, že som sa rozhodla odísť,
ale spomínam a ...
(nevadí, že možno nikto nechápe, čo chcem povedať... ja som sa len potrebovala vypísať)
Odišla som...
01.11.2009 00:12:15
Komentáre
Nech odídeš
A v spomienkach sa tam budeš vracať do konca života.
to asi
vieš,
...
Přidám se, nedá mi to!
Ani při rozloučení se nevohlížím, ani nekejvám pokrčenou paží před tělem. Mám to vod mala.
Asi, že jsem se loučil často. S mámou, když mne vyprovázela k vlaku a věděl jsem, že jí uvidím až za půl roku, kočce, co se přiznala, že už má druhýho, co s ním může bejt každej den, a tak.
Takže se loučím velice snadno. Beru to jako loučení bez zadních vrátek, něco skončilo a možná něcozačne, né?
Asi nebudou někteří souhlasit, ale netrpím neuskutečněnými návraty.
Nechyběj mi.
Ahoj a mnoho nového Ti přeju ze srdce!
:-)
odist nieje lahke...
hm
myslim,