Nic netrápí veteránatak,
jako chladná časná rána.
Lezavá mlha,vrzavé kosti,
ozývají se staré bolesti.
Vrací se stará zránění,
ten kdo to zná,
by nikdy neměnil.
Každý nepřítel nechal mi jizvu,
na památku.
A já si bral jejich životy,
na oplátku.Stará zbroj,kuše,meč a kůň.
To jsou mí jediní přátelé.
Jim můžu věřit.
Přiznávám,není to veselé.
Paničky,pitky,rvačky,platil jsem draze.
Dost zůstalo mé krve na podlaze.
Sedím na kameni,mé vzpomínky tak jako já,
notně omšelé.
Zůstaly někde hluboko dobře zamčené.
Nejraději bych všechno zapomněl.
Nejraději bych zabíjet,nikdy neuměl.
Mám už dost života,kde číhá
na každém kroku levota.
Přemýšlím co dál.
Z lesa vyjel vůz.
Na něm dvě děti,pes a žena.
Má v očích strach,cítí se právem ohrožena.
Má přímý pohled a dlouhé vlasy.
Dál jedu s nimi.
Chci je chránit před špatnými časy.
Nejsem z těch co se těžké práce štítí.
Teď budu farmář.
Nakonec jde vždy jen o přežití
Kalné rána
26.01.2007 09:27:47
Komentáre