len je to veľmi ťažké-bo otázka Prečo?-sa príležitostne aj po rokoch vracia..treba veľkú silu duševnú...a tú ja stále hľadám..
nech sa ti to podarí..
pekný den

ale jednym dychom pridavam,ze sa mu lahko hovori...nuz ale,co je lahke?:-)

už len z pocitu bezmocnosti.
Práve dnes som počúvala.Pálenicu Borisa Filana,a tam hovorli o koňoch-vraj oni dodajú najviac energie človeku zo zvierat.
radosť,bonnie-zdravím Vás.

bezmocnosť mi nesie do duše Prečo?..prečo otec nefungoval,..prečo nás vychovávala matka sama-neprispel ani korunou po rozvode..na alkohol však mal..a dalších prečo? je nekonečný rad..
ale..človek by sa mal mať rád-a všetko z nadhľadu brať..hoc už "múdry" by mal byť môj vek..stále mi otázku Prečo? kladie čokoľvek..hoc na kolená padám..RADOSť v živote hľadám..je mi však prínosom-hoc často neviem KTO SOM- že nie som zlomená.oprášim si boľavé kolená..a každý problém druhých ľudí vo mne empatiu budí..a túžim povzbudiť..a rozdávať radosť-hoc sama jej nemám dosť..
verím-že dávaním toho-čo mi chýba-vráti sa mi..nie..v tej viere nemôže byť chyba.. :-))
mne energiu dáva psík-z ľudí to tak nedokáže nik..a potom záhradka a príroda..tam je duše pohoda..
pokojný večer

-a rozdávaš radosť,Tvoje rýmovanie mám rada.
Máme rôzne krivdy v nás...Mne zomrel otec,keď som mala 15 rokov a sestra mala 8,mama 35 keď zostala vdova,a ďalej bývala so svokrovcami/nevydala sa/.Otec mi chýba doteraz!

Aj ja mám rada psov-máme dvoch.Aj Tebe pokojný večer!

nepoznam nikoho, kto by nemal problemy rozneho druhu...je len na kazdom z nas, ako sa s nimi vysporiadame...s pribudajucim vekom stale viac trapi zdravie, nepokoj okolo nas, vztahy medzi ludmi...mne pomaha sudrznost s detmi, tiez sa im nevydaril otec, nestaral sa a doteraz sa o ne nestara, neplati ani to , co mu bolo urcene...peniaze chybaju , no vdaka za to, co medzi nami je a za priatelov, ktori stoja pri nas...ak clovek nie je sam, ak citi lasku ostatnych, lahsie sa mu bojuje s osudom, nech je akykolvek...

Život mě ale přiučil, že né všichni, kdo se tváří jako přátelé, jsou oravdovými přáteli.
Když se někomu líbili moje boty, dal jsem mu je. Když se někomu líbila sedací souprava, na který jsem velice rád líhával, dal jsem mu jí. Když mi manželka řekla, že spala s mým kamarádem, dal jsem mu jí, chtěl mi jí vrátit, ale to se nedělá.
Osud. Nemožný verbum.
Osud není. Ty jsi osud. Ty si vybíráš osud. Není to nic, co je dopředu dáno.
Chceš bejt nešťastná? Tak buď! Chceš bejt spokojená? Tak buď! Chceš bejt dokonce šťastná? Co Ti brání? Pocit štěstí? Tak si ho udělej!
Líbí se mi u Tebe, Haničko, poetika okamžiku.Četl jsem Tvé básničkz, sprostředkovaně skrzevá MB, nevím proč jsi tak skrývavá. Podle mne by jsi měla co říct i mladochům, depresákům tu na blogu.
Schválně ze sebe dělám šaška počmáranýho, protože tu už není co číst, aniž by jsi nevyskočila z balkonu, nebo se nevoběsila na mobilním , přenosném telefonním zařízení:-))))

nazdar šašek počmáranej, :) Mito, tato Hanička je ta Hanička Kágébáčka ktoru si spominal - (08.09.2010 19:16) http://marcos.blog.sk/detail-byt--ci-nebyt--arogantny-----2-.html?a=c104cac8a854522bee94e4f6b7744960 -, alebo je toto ina Hanka?

ale nemáš žiaden komentár k obsahu!Osah Ti uniká-ako:Skutek utek.

Ale coby mila Vyfack-naiv, :) len si nelížem svoje bolískty (ako poniektori tu komentujuci)...