Z klokotu devadesátých let se Dan Bárta vynořil jako osobnost, která vnímá a tvoří muziku  všemi smysly. Cit, emoce a rozum se
v jeho písních vyvažují. A jestli má někdo přirozenou  autoritu, pak je to právě zpěvák Dan Bárta, držitel celé letky zlatých andělů
(pět cen  Akademie populární hudby). Česká populární hudba v něm našla přirozený idol, respektovaný kritikou a uznávaný posluchači.

     Na přelomu tisíciletí Dan Bárta, věrný jen sám sobě a hudbě, zavedl posluchače do světa  Illustratosphere. Nyní nabízí další výpravu do Entropicture. Nové album Dan Bárta
&Illustratosphere: Entropicture se dá přirovnat k  obrazárně krajin nebo snů, vtělených do písní s nadhledem a smyslem pro jemnou rovnováhu  tónů.

     Přitom muzika, se kterou Dan Bárta (narozený v roce 1969 v Karlových Varech) vstupoval na  scénu, byla drsně rocková. "Poprvé jsme se potkali někdy ve čtyřiaosmdesátém. Já v té době  nosil odbarvené vlasy a měl somračku, na které bylo napsáno Duran Duran. On nebyl odbarvený,  byl vlasáč a na somračce měl napsáno AC/DC. On se mi posmíval, že jsem nějakej divnej,  prostě nějakej diskofil. To bylo v Douhé vsi u Sušice, kde Dan vyrůstal. Stejně jako já,"  vzpomínal Roman Holý.

     Než se potkali v hudbě, uplynulo deset let. Dan Bárta mezitím zpíval rock v kapele Tom  Sawyer, zformované v Plzni,
kde absolvoval nástavbové studium pro rentgenové laboranty.
Až  "jeho" další skupina Alice, která poprvé vystoupila v dubnu 1991, prorazila hranice regionu.  Skupina natočila demosnímky, které přehrála Davidu Kollerovi. Ten nezaváhal, pozval Alici  jako předkapelu Lucie a produkoval Bártovi a spol. první album Yeah! (1992, Gang  Records/Popron)." S Alicí jsme udělali tři desky, ale po té třetí jsme řešili, co dál. Mezi  námi už byly různice, protože já začal dělat s J.A.R. a natočil jsem pro sebe zásadní desku  se skupinou & Die El. Eleffant!?," bilancoval Bárta. Od rozpadající se Alice vedla jeho  cesta k širšímu společenství lidí kolem Romana Holého, Oty Klempíře nebo kytaristy Miroslava  Chyšky. To byl svět funku, rapu či jazzu, který zvídavému zpěvákovi vyhovoval, protože mu  poskytoval spoustu výrazových možností.

     V polovině devadesátých let byl Dan Bárta známý jako hvězda muzikálu Jesus Christ Superstar  ("na gymplu jsme ho poslouchali z desky, znal jsem to nazpaměť"), ve kterém zpíval Ježíše
i  Jidáše. Kývl ještě na nabídku do muzikálu Evita, ve kterém byl Che Guevarou. Ta role ho  lákala. Byla náročná a dala mu možnost zpívat oblíbenou latinu. Pak se Dan Bárta s muzikály  rozloučil. Vzpomínkou zůstala i popová a taneční kapela Sexy Dancers, nastartovaná Romanem  Holým a spol., ve které se zaskvěla rovněž Darina Rolincová. Sexy Dancers se dobrovolně  rozešli poté, co vydali cenné album Butcher´s On The Road (1998, Bonton) a slíbili, že možná  někdy příště... Nechali za sebou také hit Slim Jim, který zabral i u táborových ohňů.

     "Kluci ze skupiny J.A.R. mi ukázali strašně moc jiné muziky. Jestli mám celé kvantum nových  a pro mě důležitých informací zpracovat a nechat je v sobě uzrát, potřebuju čas a klid,"  odrážel Dan Bárta otázku, kdy konečně vydá sólovou desku.

     V roce 1999 ji nahradilo bilanční album Dan Bárta & ....
Je to jeho cestovní mapa od Alice k  J.A.R. či jazzu, která potvrzuje slova Bártova textařského učitele Oty Klempíře: "Dan Bárta  stále přetváří ustálené tvůrčí procesy, studuje náročnější pěvecké formy, nekompromisně se  probíjí k nedostupným vrcholům muzikálů a do knedlíkářských dílen současné české pop hudby  zasévá nepokoj."  

     Deset let tedy Dan Bárta zrál a hledal, než přišlo album Illustratosphere (2000, Sony  Music/Bonton), které zpěvák uchopil i textařsky. A posluchači šli znovu za ním, nadšeni  jazzovou muzikou, lehkostí a obrazností nových písní. Z projektu vyrostla vyhledávaná  koncertní kapela Illustratosphere
s kytaristou Miroslavem Chyškou (posléze ho nahradil  Jaroslav Friedl), hráčem na klávesy Filipem Jelínkem, pianistou Stanislavem Máchou, basistou  Robertem Balzarem a bubeníkem Jiřím Slavíčkem.

     Tato sestava vytvořila nové album Entropicture, které vychází 5. listopadu.
Na pódiu se  písně z Entropicture představí na pražském dvojkoncertu 29. a 30. listopadu 2003, kde bude  album oficiálně pokřtěno. Turné k Entropicture se poté naplno rozjede 2. února 2004.