Osobně jsem odešel do důchodu v r.1997. To mi bylo skoro přesně 43 let. Neptejte se mně proč. I tak vám to nesmím říct.Měl jsem, skrátka nárok, tak jsem šel.Sprvu jsem chodil povzbuzovat důchodkyně do místní zelené zóny.To se mi moc líbilo. Jsou velice vnímavé.Potom se mi také líbilo krmit labutě na Váhu a kachny. Holuby nekrmím, ani na Náměstí světovýho míru. Serou mi na okno a i na mě. Tak já, obrazně řečeno seru na ně.
Minule, to jsem si uspořádal poznávací výlet na místně příslušný hřbitov,  To mám rád. A spozoroval jsem jednu pravděpodobně vdovu. Zachovalá, úhledně oblečena, příjemného vzezření, mladistvé tělesné konstituce. Ale smutná byla.A kdo mne jenom trošilinku pozná, tak ví, že to se mi nelíbí. Když je někdo smutnej
Reku, učiním jí duševní útěchu.
Paní, zřejmě vdovo, promiňte, že Vás ruším ve Vašem zármutku. Mohla by jste mi, pokud chcete,ozřejmit, ale na úrovni malého kluka, abych to byl schopnej vstřebat mentálně, že proč tolik zármutku? A vona, že manžela pochovala. Po téměř třiceti letech. A já, a Vám třicet let nestačilo? Dyť to jsou minimálně dva psy! A vona, že, vidíte, mladý pane, to mne nenapadlo. Měli jsme psa, Astora. Taky umřel. A já, že, tady čtu, že odpočívej v pokoji, nerušeným, sladkým spánkem, drahý.Podle konstrukce a provedení hrobky, to muselo bejt pořádně drahý. Ale zašel jsem dál, neboť jest ve veřejném povědomí vkompován názor, že peníze obtěžují. Rozhodl jsem se pro, trošku jiný přístup, a optal jsem se. Tak dobře, chcete aby si pořádně vodpočinul a po třiceti letech so konečně vyspal. Tak proč, jsem chodíte truchlit skoro denně. Však to by se nevyspala ani Šípková Růža, a ta to umí., Téměř na profesionální úrovni. Ta by mohla provozovat spánkovou laboratoř, odvětil jsem sdělením. Proč tu chodíte denně tesklit?
Ona se jako, kdyby zamyslela se, no mohlo to bejt pouze zdání, subjektivní vněm, a posléze pravila.
Mladý pane, já, že je asi nejen vdova, ale i slepá,nedoprovodil by jste mne na kapučíno a stopečku Šardoné,Zde nedaleko, mají vynikající, ročník 1994, pozdní sběr. Proč né, vite, sice jsem nic podobnýho v životě nepil, neboť piji meltu a čůčo, nejnovější sběr, ale proč né, né?
Setrvali jsme v družném rozhovoru, ve společensky nepohoršující atmosféře až do dosti pozdního odpoledne.
A smutek utek!!
Usínal jsem s pocitem, každoněnní, drobný, mravenčí práce pro bližní mou.. Každý podle svých schopností, co?