Mne dnes chtělo se řvát.
Jen tak, jen tak řvát na lidi,
že nenašli snad směr?!
Tak ať...

Ať uhnou mi z cesty,
jejich přízeň nehledal jsem,
jen svoji roli odehrát,
pak také vzpomínat.

A dál? Dál jen s ůsměvem,
ůsměvem, jenž vlkům byl dán,
jak v lese loví svou kořist,
laním život odebrán.

Tak proč?!