...moze to byt tvoje sklonovanie celkom dobra mnemotechnicka pomocka.

:-)

neviem kto som zvacsa,ale najviac zo vsetkeho som mama..
chcela by som vnucata aby sa ten kolobeh zivota naplnal a nemusela som sa bat o svojich milovanych pre ktorych som ochotna sa rozdat a aj poddat, lebo inac som nepoddajna..vidim v zrkadle seba a moj tien skryva rysave copate pehave dievcatko ktore sniva o laske o ktorej radsej mlci lebo sa jej n jejikdy nedostalo..ziarim ked sa hram a bojujem so sebou vecny nekonecny boj..:)

áno asi to je prvý krok, preukázať záujem a naučiť sa počúvať toho druhého.
Na tie otázky priamu odpoveď nikdy nedostaneme, ale keby predsa, aj tak musíme zmysel tých odpovedí hľadať niekde hlbšie, vnímať toho druhého srdcom. Veľmi sa mi to páči:)

ťažké je niekedy odpovedať na Tvoje otázky...

nejsem vztahovačnej, ví se to vo mně. Všeobecně))).
Mnoho otázek, bylo by to na dlouho, nemáme na to tejden,viď?
Nejvíc se bojím, že na podobné otázky časem nedokážu duchaplně, smysluplně vodpovědět.
Chci jen to, co si zasloužím,miluju všechno a všechny. Živý i neživý. Objímám stromy, šutry laskám v dlani, skály hladím, vodu čeřím, neboť věřím, že to je správný.
Rozdávám se všem,co stojí o můj dar.Poddávám se Pánu, hodnému děvčeti, daňovému úřadu a vládě. Do zrcadla nečumím, protože se hrozně leknu. Pud sebezáchovy.Zářím vždy, když můžu někomu pomoci, netajím skoro nic, mimo údajů spadajících do kategorie Přísně tajné zvláštní důležitosti))).Bojuju se zlem v duších jedinců, kteří, bohužel, působí i tu, na blogu.
Tak asi tak. V rychlosti. Spontálně))))

Môžeme sa pýtať a túžiť po odpovedi, otázniky však budú visieť aj ďalej a narážať na ne stále... Ale o čom by bol vzťah (k druhému, ale napokon i k sebe samému), keby sme sa o to nepokúsili?

pre jednu bútľavú vŕbu... ako si to pekne poskladala

alebo s psikmi, poniektorym, ako sa spoznavat, s ludmi. Asi to bude tym, ze malokedy sme to my, co kona, mysli, rozprava sa. Ako babky...