Šla jsem z práce a byla už tma. V poslední době nic divného u mně. už mi to leze na nervy a tak chodím pěšky po vedlejší cestě. Sníh, který včera napadl, začíná pomalu roztávat a na podoslené cestě se vytváří temné koleje plné špinavě černé vody. V tmavé zatáčce jsem uviděla na zemi ležet muže.  Cosi nezřetelně zahuhlal, když jsem na něho promluvila. Opilec. Ležel ve sněhu na okraji kaluže, projíždějící auto, by se mu jen těžko vyhýbalo. Spolu s vrátným z nedalekého objektu jsme se snažili ho postavit.

Napolo omámeně škubal hlavou a jakmile otevřel oči, vychrlil nadávky. ..."kurva neser"  bylo z toho asi tak nejsrozumitelnější.

"Zavři hubu a vstávej", zavrčela jsem zuřivě, jak jsem tam stála v alkoholických výparech s nohama v kaluži a voda pomalu prosakovala do bot.

Pomalu se postavil a a bylo vidět, že se začíná orientovat

"Co jak ... tohle není doma .. jak to .."

Rozhlédl se a zamířil do kopce k ubytovně. Vrávoral mezi kalužemi a sněhovými jazyky a  bylo slyšet , jak si mumlá .. "takovou myšlenku ... kurva .. to byla myšlenka ... "

A já teď v pelíšku přemýšlím, jestli jsme zachránili opilce před smutným osudem a nebo přetrhli geniovi tok myšlenek, tak objevných,  že se na ně musel soustředit  v klidu u cesty :o)