Ale i tyto drahé kousky mají stejný princip. Uvnitř je mechanismus spočívající v trubičce naplněné inkoustem a uzavřené na spodním konci otočnou kuličkou. Při pohybu po papíru se kulička otáčí, a díky gravitaci přenáší pastovitý  inkoust z trubičky na papír.  Tento princip si v roce 1938 nechal v Anglii patentovat novinář László Bíró.

V šedesátých letech stáli  Američané před velkým úkolem, a to byl let člověka na měsíc.  Museli nejen vymyslet jak, ale i upravit stovky obyčejných věciček tak, aby fungovaly i ve vesmíru.  A mezi nimi bylo i naše kuličkové pero. My už totiž víme,  že obyčejné kuličkové pero pro svou činnost potřebuje přitažlivost zemskou, proto píše jen na Zemi a svisle.

Takže podle verze, která se mi líbí nejvíc,  NASA zadala vývoj pera firmě Fisher a tato firma skutečně zásadně vylepšila princip obyčejného kuličkového pera. Trubičku shora uzavřela,  doplnila pístem,  pomocí kterého  stlačený dusík tlačí inkoust na kuličku.  Po 18 měsících testů, v roce 1967 bylo na světě nové  unikátní pero, které  nejenže píše ve se vesmíru, ale i vzhůru nohama a dokonce i  pod vodou. Díky speciálnímu inkoustu píše na nejrůznější materiály, i na mokré nebo mastné,  vydrží extrémní teploty a má   životnost 100 let. Prostě super.  Ale nic není zadarmo, legenda říká, že za vývoj tohoto pera zaplatila NASA 1,5 miliony dolarů.  Toto pero se dnes dá pod názvem Space  Pen zakoupit  zhruba za 35E.

A na závěr ještě informace z druhé strany. Rusové totiž stáli před stejným problémem, ale vyřešili jej jinak. Kosmonautům dali na cestu do vesmíru tužky.

(zdroj –internet a stránky firmy Fisher)