Třetí smuténka Tak míjející Pase krávy Zakletá v písni Nešťastná Cesty se v polích rozcházejí Vše utonulo Kdo ji zná J.S. Klement Gottwald Tento soubor vychází z mého studia knihy „Republika v nebezpečném světě“ od Jiřího Kovtuna vydané kolem roku 2005. Str.109 – Organizátor měnové reformy, dvaapadesátiletý Alois Rašín, muž s tvrdým odhodláním, s pracovitostí benediktinského mnicha a s výbušným temperamentem, nikdy nestál o zajištěnou a klidnou kariéru. jeho vlastenectví obsahovalo i značně pesimistický názor na lidskou povahu. Vytýkal svým spoluobčanům tři hlavní hříchy: že zlenivěli, že nespoléhají na sebe, nýbrž na všemohoucnost státu, a že se domnívají, že svoboda znamená neposlušnost a zákaz poroučení. str.188 – Váhavý Šmeral se k odloučení komunistů od sociální demokracie odhodlal teprve pod tlakem Kominterny, ale rozhodnutí bylo učiněno: v republice vznikl nový politický fenomén, nepřátelsky samotářská, krutá politická strana, v prvním údobí své existence pohrdající slušnou spoluprací s nekomunistickými partnery a v další historii se nerozpakující vraždit nejen své odpůrce(příliš tvrdé – autor píše v duchu doby dnešní české demokracie – byli to komunisté, kteří kladli odpor i fašistům, nevěřím, že prvorepublikoví čeští komunisté byli tak krutí, jak pan Kovtun píše – jeho psaní je poplatné dnešním mocným), nýbrž i své příslušníky(padesátá léta přišla o hodně později), které z různých důvodů zavrhla. KSČ byla založena 14.května 1921. str.608 – Na pátém sjezdu vyhlásil třiatřicetiletý Gottwald jako hlavní řečník extremistickou politiku trvalé konfrontace s oportunisty, trockisty, likvidátory)za které označoval odpůrce přísně bolševického kurzu) a sociálfašisty(jak nazýval sociální demokraty). Sjezd zvolil Gottwalda novým generálním tajemníkem a do politbyra dosadil vedle Gottwalda a Zápotockého osm dalších stoupenců krajně levicového směru. Gottwaldův zásah, provedený z vůle Moskvy, vypudil ze strany některé dřívější vysoké funkcionáře a vyvolal tříbení, které stranu připravilo o nezávislejší a přemýšlivější živly. Stranu opustila velká část členů tzv. Rudých odborů a proti novém vedení se postavilo dvacet šest komunistických poslanců a senátorů v čele s Jílkem a Bolenem; byli za to vyloučeni ze strany. Na protest proti násilné bolševizaci odešla ze strany skupina sedmi spisovatelů: Josef Hora, Marie Majerová, Helena Malířová, , S.K.Neumann, Ivan Olbracht, Jaroslav Seifert a Vladislav Vančura. Strana ztratila tisíce přívrženců a počet členů se po pátém sjezdu zmenšil asi na dvacetinu počtu při vzniku strany. Definitivně byla poražena Švehlova koncepce otevřené reformní socialistické strany; nahradila ji tuhá kázeň uzavřené, totalitní společnosti, v níž jsou projevy nesouhlasu okamžitě potlačeny a která nese znaky sekty(tak tohle nás komunisté ve škole neučili). str.641 – Nová komunistická garnitura vtáhla do parlamentu se zpěvem Internacionály, a když Udržal předčítal vládní prohlášení, zorganizovala hlučné výtržnosti. Komunističtí poslanci bušili pěstmi do pultů lavic, házeli výbušné kuličky, pískali na píšťalky a vrhali do ministerských lavic parlamentní tiskoviny(to si tedy ti komunisté dovolovali hodně, to tam v parlamentu neměli žádnou pořádkovou službu? Já bych je nechal pro výtržnosti vyvést ven). Jejich nový vůdce Klement Gottwald se 21.prosince 1929 v prvním projevu v poslanecké sněmovně zřekl demokratického státu a sliboval, že ho bude komunistická strana rozvracet. „Nedáme vám ani chvíli pokoj, abyste mohli v klidu strávit to, co jste vydřeli z proletariátu.(…) A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků chodíme do Moskvy učit, jak vám zakroutit krk(Až takhle se komunikovalo za 1Republiky v českém jazyku? Nebyl náhodou důvod z takové řeči, podat návrh na zákaz komunistické strany?). A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistry!“ Dodatečné poznámky: Já si mylně myslel, že Gottwald nebyl tak tvrdý za 1.Republiky, že se to stalo až po osvobození pod vlivem Sovětského Svazu a Stalina, ty čistky v padesátých letech, měnová reforma, bezohledné znárodňování – omyl, on to měl v sobě stejně jako ti ruští bolševici. Pravděpodobně někteří poslanci navrhli za ta slova a to hrubé chování komunistů v českém parlamentu, komunistickou stranu postavit mimo zákon, a zřejmě to byl Masaryk, který prosadil, aby se komunistická strana nezakázala, protože podle jeho názoru by jí přechod do ilegality naopak přidal na popularitě. Jeho názor byl, že když se ti komunisté nechají něco dělat, aby se mohli projevit, tak se projeví hrubě, nevhodně a sympatie většiny voličů nezískají. Je však na pováženou, když ti komunisté v parlamentu křičeli a bouchali taškami do lavic, že nebyli vyvedeni z místnosti nějakou pořádkovou službou. Moje poznámky: Tato krásná, přesná historická kniha ukazuje tyto historické pravdy: 5) Komunisté byli odpornou stranou, která státu škodila. Divím se, že parlament po těch slovech Gottwalda: „…my se jezdíme k bolševikům učit, jak vám zakroutit krkem..“, nezakázal Komunistickou stranu stejně jako Německou nacionální stranu v únoru r.1934. Domnívám se, ale že tady v pozadí byl vliv Masaryka, který zrušení Komunistické strany nedoporučil, protože podle jeho názoru by se stali komunisté populárnějšími, kdyby se ocitli v ilegalitě. Za Masaryka byly zrušeny už 2 strany: Fašistická a Německá nacionální strana. Dokončil dne 6.4.2014 Jaromír Krystl