Miluju pohádky. Tak vám jednu povím! Když nechcete, tak nečtěte!

Vo zakuklenym princovi.

Princ musel chodit furt zakuklenej. Aby nikdo nevěděl, že je vlastně princ. Protože jinak by všichni věděli, že má rád lidi a nikomu zbytečně neublíží.Stejně ho prozradily vždycky oči. Měl je takový hodný.

Nikomu zbytečně neubližoval. Ani těm, co ubližovali jinejm lidem. Pěkně si je jenom položil na zem, kleknul jim na krční páteř a znehybnil je. Imobilizoval, se tomu říká.A to je všechno. Žádnej americkej biják.

Potom jedna princezna přišla a zeptala se. Proč chodíš furt celej zakuklenej? Nejseš náhodou nějakej hodnej princ, ty já nemůžu ani vystát, né ještě cejtit.

Odpověděl, lhal, samozřejmá věc, protože takhle krásnou princeznu si nemůžete nechat jen tak ujít, že zakuklenej chodí, ale jenom proto, že je vošklivej a vůbec taky prince nesnáší, protože jsou moc namyšlený.

Jí se to líbilo, tak se s ním začala konverzovat. No a konverzovali a konverzovali, až byl bílý den, a vona musela do práce. Princezny maj práce až nad hlavu. Nebo už jí to nebavilo, nevím.

Von se teda nezakuklil, protože kdyby ho viděla zakuklenýho, tak by ho hned poznala a to se nesmí stát. Poznat na první pohled zakuklenýho prince. Ani v baráku vo tom nevěděli. No, teda po včerejšku asi tušej, ale najisto to nevědí!

Princezna byla dost hlučná, to je pravda, ale zase bych jí za to nevodsuzoval. Když má někdo radost, tak ať se raduje, né?

Odešla a jemu zůstal po ní jen hezkej pocit. Když kamarádku, tak hodnou princeznu. Jinou nebrat!

Ten den byl na lidi princ velice hodný!