Prikovaný k hrudi života
Som Prometeus prikovaný
k starej hrudi života,
zvuk srdca počuť z každej strany,
z mojej hrude volá samota.
V clivom náreku vetra hľadám
roztrhanú dušu na kusy,
ktorá nebola nikdy mladá...,
pozemská reťaz ma zadusí.
Aj plytký nádych páli pľúca,
keď sa strácam v nemých hlbinách,
kde zneje pieseň srdcervúca,
šťastie sa mení na čierny prach.
Komentáre
Martinko, coze takto smutne?
Sobík,
:)
Muffi,
uf uf...
Tak takovoudle depresárnu se poštěstí málokdy.
No, ale, co už, když to tak cejtíšn prodejchám to:-))))
Ahojček!
Tak takovoudle depresárnu se poštěstí málokdy.
No, ale, co už, když to tak cejtíšn prodejchám to:-))))
Ahojček!
Matahari,
Ahoj Miťo,
Já to chápu, Martins.
Ale to to rozchodím, není problém.
Znáš ten příběh, kdy nešťastnej slepec šel na němej film?
Buď rád že né. Hrůza!
Ahoj v lepších časech.
Martin,
Iris Ti moc pěkně.
Jednou jsem se nechal utvrdit vod mojí kamarádky jogínky.
Udělal jsem asánu takovou, že lotosový květ.Její mamča mi osobně, po návratu ze zaměstnání pomáhala vstát.
Vod tý doby jsem ve vztahu k józe nedůvěřivej, ale to neznamená, že to není zdravý.
Miťo,
Iris,
a ďakujem za komentár :-)
velmi smutné
Lili,
Ale niekedy v slabých chvíľkach, keď nie sme spolu a niečo sa pokazí, vtedy vzniknú podobné básne...:-) Našťastie, nebýva to často. Ďakujem ti za milé slová, potešila si ma :-)