Strácíš se v dálce
stejně, jak zima rozplýva se najednou.
Byl jsi tu krátce,
tvůj dotyk odešel tam někam za tebou.

Někde se touláš a mě zas schází
tvůj úsměv na rtech vepsaný.
Jsi velké dítě a nic ti nezabrání
říct to co cítíš, tu celou pravdu bez lhaní.

Přetvářka bolí,
ty to víš stejně jako já.
Mávnutím rukou nemůžeš projít
to, co sám nejvíc na světe máš rád.

Stejně však doufám,
že kousek z tebe mě zas pohladí.
Na chvilku odoláš svým krátkým toulkám, 
znovu mě obdaříš životním poznáním.