Přečtu si vzkazy ve tvých dlaních
už z tvého smíchu bolest neslyším.
Někdy mi splníš něco z menších přání,
mlčíš, když hraju, že tě nevidím.

Vcházíš mi do snů, do vzpomínek,
pomáháš přežít zlobu těžkých dnů.
Kráčíš mi v stopách - z kamínku na kamínek,
tešíš se se mnou z nových objevů.

Když je mi nejhůř ráda odemykám,
přehrádku v srdci tvým jménem zamčenou.
A díky tobě před lidmi znovu neutíkám,
dívam se do očí a projdu hlubinou.

Snažím se najít tam, kde jsem nespoznaná,
tak nějak jednou si to kdysi o mně řekl.
I díky tobě jsem dnes už odhodlaná
nepolevit ze svých cílu a možná někdy dotknout se i hvězd.