"Nestojí za nic."

Řekl mi jendou můj vnitřní hlas o mém umění.

Dala jsem mu za pravdu.

Celé to bylo o smradlavým, hnědým hovně.

Hloupý.

Tehdy jsem se na to koukla přes ružový brýle.

 A řekla jsi, že moje umění raz budou lidi oslavovat.

Budu mít hodně hodně moc tipů a vydají mi knihy a sbírky poezie, a všechno co budu psát.

Protože to bude dobrý.

A pak jsem pustila pero z ruky a nechala svůj talent plavat.

To proto, že neumím lhát. Ani sobě.